“Jedině změna je trvalá”. Citátem mého oblíbeného filozofa Arthura Schopenhauera uvedu svůj poslední text pro Kralupy Wolves. Na rozdíl od těch několika stovek předešlých ho nebudu psát z pohledu třetí, ale první osoby. Cítím, že tahle forma mu sluší přece jenom víc, než se na uplynulé období dívat zpovzdálí.

Vůbec poprvé jsem florbalový text odevzdal ještě na náš původní (a úplně první web) Jirkovi Cimlerovi v sezoně 2012/2013. Nově jsme hráli dorosteneckou ligu a napadlo nás, že bychom z ní mohli podávat pravidelné víkendové reporty. Náš oddíl se tehdy jmenoval FBC Kralupy, generální partnerem byl Novotech a značná část našich stávajících členů ještě ani nebyla na světě. Napsal jsem prvních několik textů a psaní o našem kralupském florbale mi zůstalo dvanáct let.

Rád píšu a vždycky jsem psal. Jak postupoval čas, měnila se forma, obsah ale zůstával stejný. Psal jsem o sportu, který pro mě hodně znamená. Měl jsem to štěstí slovem zachytit v paměti uložené momenty nespočtu nádherných gólů, nezištných asistencí, skvělých brankářů zákroků. Bezpočet vyhecovaných utkání. Suverénních výher i těsných proher. Zápasů, které vstoupily do historie našeho oddílu. Skvělá tažení pohárem. Dlouhé série ligových vítězství. Úspěchy naší mládeže ve Švédsku. O tom všem jsem psal a přestože jsem u všeho nemohl být fyzicky, byl jsem přítomen alespoň slovem.

Nikdy jsem nepsal o sobě, bylo by to totiž nespravedlivé a někdo by mě mohl nařknout z vychloubání. Právě o to raději jsem psal o skvělých počinech všech našich týmů napříč kategoriemi. Čím víc zápasů jsem viděl, čím víc jsem se jich zúčastnil, tím víc jsem tříbil způsob vyjadřovaní nejen o tom či onom utkání, ale také o tom či onom hráči.

Bylo jasné, že jakmile uvidím kapitána Áčka, Adama Kozla, běžet z levé strany hřiště směrem k soupeřově bráně, bude pravděpodobně střílet do protipohybu na vzdálenější tyč, však z toho dal za poslední sezony desítky gólů. Bylo jasné, že když zápas nabídne obraz Kuby Manka v předbrankovém prostoru a on bude otočený čelem nebo zády k soupeřově bráně, bude vždycky hledat způsob, jak zakončit a být soupeři nebezpečný. Lehkost a šikovnost Kristiána Malíka se vždycky těžko popisovala, protože nikdy nebylo dopředu jasné, jaké řešení dané situace zvolí. Tahle nejistota je však pro autora textu přínosná, protože nikdy neví, jaký výsledek z toho bude. Opakovaně jsem se během uplynulé sezony přistihl, jak mě baví dívat se na technické dovednosti a střeleckou výši Adama Carvana a potom ji alespoň zčásti slovy přenést všem našim fanouškům. Takhle bych mohl pokračovat o každém hráči, se kterým jsem si během té doby zahrál. Snad mi prominou, že jsem vybral jen některé.

Nebylo lehké v posledních letech držet pravidelnou frekvenci dvou článků týdně a místy jsem cítil, že některá slovní spojení se opakují. Člověk občas píše automaticky také o unikátní látce a zážitcích, které mu každý zápas nabídl. Když jsem tohle u sebe pozoroval opakovaně, bylo jasné, že změna je na místě.

Kralupské články dostanou od nové sezony svěží vítr, který jim dodá člověk nejpovolanější. Člověk, kterého dobře znáte. Jeho jméno ale zatím prozrazovat nebudeme, ať si můžete s napětím přečíst první texty, které od něj vyjdou.

Děkuju všem, kteří během minulých dvanácti let četli texty o kralupském florbale. Pravděpodobně totiž byly ode mě. Jsem vděčný za všechny ohlasy, které přinesly. 

Teď už je bude psát někdo jiný a Vy se, milí čtenáři, máte rozhodně na co těšit! #wolvestogether